Na výletě s Egonem Erwinem Kischem

Egona Erwina Kische (29. 4. 1885 – 31. 3. 1948), novináře, spisovatele a „zuřivého“ reportéra, známe jako autora slavných knih, uveďme alespoň Pražská dobrodružství, Pražský pitaval, Tržiště senzací, Zuřivý reportér, nebo cestopisy Caři, popi, bolševici, Tajná Čína a Přistání v Austrálii.

K letošnímu 140. výročí narození autora připomínáme krátkým esejem Břetislava Ditrycha trochu netradičně – o prázdninách roku 1903 jako budoucího studenta pražské německé techniky, kde však vydrží jediný semestr a pokračovat bude na filozofické fakultě německé Karlo – Ferdinandovy univerzity.

Klub autorů literatury faktu České republiky společně s Klubem spisovatel´ov literatúry faktu na Slovensku pořádá letos už 34. ročník Mezinárodních cen Egona Erwina Kische.

Na výletě s Egonem Erwinem Kischem

Těch tenkých květovaných sešitků, těch malých linkovaných zápisníčků obdélníkového tvaru, s deskami v nazelenalém přídechu, je právě pět. Připomínají malá psaníčka, do kterých vpisujeme jenom osobní poznámky, drobné zážitky, stručné dojmy. Na vnitřní straně kartonového obalu je napsáno perem: Vlastnictví Egona Ervína Kische v Praze, roh Melantrichovy (Sirkové) a Kožné, dům U dvou zlatých medvědů, 1. poschodí, 1. dveře vlevo. Žák 1. německé vyšší reálky v Praze, Nové Město, Mikulandská 3.

Začátek 17. února 1903. Konec 1. ledna 1904.

První sešitek.

Pomalu a opatrně obracím drobné stránky, čtu a luštím a vzpomínám. Kischovi bylo tehdy osmnáct. Mně o pár desítek let víc, když jsem se vydal nesouvisle po jeho stopách, s poznámkami v zápisníčku, který květovanou obálku neměl, nebyl psaný tak úhledným písmem. Když jsem se projížděl na loďce po jezeře v Gmundenu, ležel na trávníku před mnichovskou Pinakotékou a čekal na její otevření, abych tu pak pobýval až do výjimečně dlouhých deseti hodin večerních, a potom pomalu upíjel černé pivo v zahradní restauraci, ne, nehrála tam řízná vojenská kapela jako v horkém srpnu roku 1903, pozoruju lidi kolem, občas kradmo vytáhnu můj sešitek s poznámkami a píšu.

Je to opakovatelné?

Sotva.

Není.

Konec srpna 1903. Kisch si znovu prohlíží Rubensovy obrazy ve Staré Pinakotéce. A další muzea, obrazárny. Mnichov je město na umělecké sbírky bohaté, vyžaduje čas, do Nové Pinakotéky jde právě potřetí.

Prvního září mu škola nezačíná. Teprve za měsíc bude zapsán na německou techniku v Praze. Teď vstupuje, zapíše si, s lehkým srdcem a lehkým měšcem do vlaku směr Salzburg. Ještě neví, kde vystoupí. Možná bychom mu mohli takové svobodné putování závidět. Příští stanice Prien. Dobrá, Prien. Na nádraží počítá feniky. Co se dá dělat. Půjde kus pěšky. To neškodí.

Má štěstí. Vhodil do automatu na pohlednice desetifenik a místo obrázku se sluncem zapadajícím nad Alpami vypadne osm mincí. Sláva.

Koupí si lístek na okružní jízdu parníkem. Idylka nejen prázdninová: azurově modrá voda jezera, zasněžené vrcholky hor.

Zastávka na ostrově. Nepíše, jak se jmenuje, asi to není důležité. Lidé unavení půlhodinovou plavbou dojdou k hospodě, osmnáctiletý Kisch si sedne na opuštěný ležící kmen blízko kostelíka i břehu.  Nikde nikdo. Ticho. Jen dva vzdálení malíři a občasné kvákání kachen v rákosí. Chvíli pozoruje vodu, hory, zanikající smích lidí.

Vyndá z kapsy sešitek a krátkou tužku. Život jednotlivce je čekárna, zamýšlí se. Člověk čeká na vlaky, často zmešká příjezd toho pravého, mnohý čeká celý svůj život…  

Večer napsal matce báseň k narozeninám

Druhý den přijel do Salzburgu a hned pospíchal na poštu vyzvednout peníze. Vypravil se do Berchtesgadenu a k jezeru Königssee.               

Hory, lesy, jezera. Vážené dámy, důstojní pánové. Vandrovníci. Studenti. Podhorské chalupy. Hotely. Krávy se zvonci. Ovce. Klid i klopotný ruch města. Večerní promenáda.

Pokračoval plavbou na jezeře, pak cestou vláčkem na horu Schafberg. V zápisníku se znovu objevuje zmínka o hezké mladé dívce doprovázené starším mužem. Poprvé si jí všiml při cestě vlakem do Berchtesgadenu. Zkusil se jí podívat do očí. Po vteřině obrátila hlavu. Pak znovu. Nepřestal ji opatrně pozorovat.

Skupina výletníků stoupala z poslední stanice vláčku po kamenité cestě směrem k vrcholu Schafbergu. Do návštěvní knihy na vrcholu se dívka podepsala. Kisch už zná její jméno. Rose. Odvážil se ji při zpáteční cestě oslovit? Nevíme. Ale zaznamená si, že večer nemůže usnout, pořád vidí oči a tvář dívky jménem Rose.

Ráno si přivstal kvůli východu slunce. Po poledni se vypravil na Dachstein. Sedm hodin putování. Na cestě, dozví se včas, nebude kde se najíst a napít. Koupí víno a salám. Po šesti hodinách si udělá přestávku a přespí na horské boudě. Znovu ráno. Probudil ho silný vítr. Sněhový poprašek a zima. Nemá kabát, promrzají mu ruce. S náhodným druhem, učitelem, vystupuje téměř na vrchol hory. Zážitek, na který nezapomene.

Tady musím přiznat, že jsem na Dachstein vyjel lanovkou.

Další zastávka Gmunden a Linec. Ve Vídni hledal laciný hotel, ale neměl moc štěstí. Pokoj secesního hotelu byl sice krásný, to je pravda. A každý host může použít sejf. Já a sejf! poznamenal si.

Vídeň, další město umění. Albertina. Obrazy, sbírky, muzea. Dürer, Rembrandt, Rubens, Raffael. Schönbrunn se zámeckou zahradou. Má přijet německý císař, na ulicích jsou girlandy, triumfální brány, prapory.

Porovnává Mnichov a Vídeň. V čem se podobají, čím se liší? Ale o tom jen přemýšlí, o tom nepíše. Prochází nočními ulicemi. Pozoruje noční život.

A těší se, až znovu otevře dveře domu U dvou zlatých medvědů. První poschodí, první dveře vlevo.

Těší se domů. Prázdniny končí.

Na lehounkých modrých linkách papíru je písmo psané perem i tužkou, ostré i rozmazané záměrně, náhodou nebo snad stářím, slova tu střídá německý těsnopis, výjimečně nepatrná kresbička. U německého těsnopisu jsem se samozřejmě neobešel bez odborné pomoci.

Najednou se objeví bez souvislosti i česká slova: Prosím, ctěná slečno, Nemáte zač, Rádo se stalo.

Ukládám drobné sešitky do jedné velké obálky. Ne, tady nenalezneme žádné velké dobrodružství pozdějšího slavného reportéra a spisovatele Egona Erwina Kische.

V jeho stopách jsem se mohl vydat, jak přiznávám na začátku, až po mnoha letech a nesouvisle. 

V osmnácti letech to jistě musela být krásná cesta. A důležitá.

Nádherné hory. Umělecké poklady.

A kdesi daleko i krásná neznámá a nedosažitelná dívka jménem Rose.

Zemřel profesor Josef Opatrný, významný historik

V úterý 15. 4. 2025 nás náhle opustila ve věku 79 let významná osobnost české historie a iberoamerikanistiky, profesor Josef Opatrný. Byl to nejen výborný vysokoškolský učitel, mentor a kolega, ale také nesmírně laskavý a skvělý člověk, jenž svoji profesní dráhu spojil s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Byl také výraznou osobností našeho spolku. Čest jeho památce.

Odkaz na vyjádření Filozofické fakulty Karlovy univerzity:

https://www.ff.cuni.cz/2025/04/zemrel-historik-a-iberoamerikanista-josef-opatrny

Dovolujeme si vložit jako připomínku laudatio na profesora Josefa Opatrného, které přednesl dr. Jaroslav Kříž, žák profesora Opatrného, 1. 6. 2023 v Knihovně Václava Havla v Praze při slavnostním vyhlášení Cen Miroslava Ivanova za literaturu faktu (23. ročník).

Laudatio na profesora Josefa Opatrného

Je to pro mě čest, že zde mohu pohovořit o panu profesorovi, rodáku ze Skryjí u Rakovníka. Po rakovnické střední škole vystudoval obor čeština–historie na FF UK. Roku 1968 začal působit ve Středisku iberoamerických studií (SIAS) na FF UK, v roce 1970 získal titul PhDr., o osm let později CSc. Habilitoval se v říjnu 1991 v rámci obecných dějin. V květnu 1995 byl jmenován profesorem obecných dějin se zaměřením na Latinskou Ameriku.

Za zmíněné akademické období absolvoval řadu zahraničních badatelských pobytů, publikoval několik desítek odborných monografií (a to i ve španělském a anglickém jazyce), podílel se na řadě kolektivních pracích, dále napsal stovky studií, anotací a recenzí. Každoročně pořádal vědecká sympozia zaměřená na dějiny česko-latinskoamerických vztahů a Karibské oblasti. Po dobu dvaceti let realizoval letní kurzy Tec Monterrey na Univerzitě Karlově. Od roku 1986 vede časopis Ibero-Americana Pragensia a její monotematická čísla Supplementa – obě řady čítají okolo padesáti titulů. Z jeho četné autorské tvorby jmenujme alespoň několik monografií: Průplav dvou oceánů (1979), Amerika prezidenta Granta (1994), Amerika v proměnách staletí (1998), Stát osamělé hvězdy a mexicko-americká válka (2004), Velká siouxská válka (2005), Lid mi říká Evita (2019), v ediční řadě Stručná historie států nakladatelství Libri vydal tituly Kuba, Mexiko a Panama.

Profesor Opatrný je jistě dobře znám i širší veřejnosti, a to jako autor mnoha popularizačních děl z dějin Latinské Ameriky, stejně jako komentátor soudobého dění v médiích (rozhlas, televize). Bývá členem mezinárodních komisí a předsedá na kongresech. Byl mimo jiné místopředsedou Asociace evropských historiků-latinoamerikanistů (AHILA).

Pan profesor získal za svoji publikační, vědeckou i pedagogickou činnost řadu ocenění. Jmenujme alespoň některé z nich: roku 2003 ho španělský král Juan Carlos I. vyznamenal za přínos k šíření kulturních vztahů řádem Isabely Kastilské a v roce 2008 řádem Za civilní zásluhy. Za své knihy obdržel roku 2006 Cenu Egona Erwina Kische a v letech 2005 a 2014 Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Mexická vláda ho roku 2018 ocenila prestižním řádem Mexického orla. V roce 2020 obdržel stříbrnou medaili Univerzity Karlovy za významné celoživotní dílo v oboru iberoamerikanistiky a za dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na této univerzitě. V roce 2021 obdržel Medaili Josefa Hlávky. Tato cena se uděluje za celoživotní dílo významných osobností z českých veřejných vysokých škol, české vědy a umění. A před několika dny obdržel J. Opatrný titul emeritní profesor od Univerzity Karlovy.

Vraťme se však k jeho pedagogické činnosti. Profesor Opatrný se také zasloužil o zavedení iberoamerikanistiky jako magisterského a doktorského studia na FF UK, díky tomu vychoval stovky žáků. Mnozí z nich jsou odborníky ve svém oboru, což dokazuje i současné dění na SIASu. K tomu mi dovolte trochu osobní pohled: mám to štěstí, že se mohu považovat za jeho žáka, neboť vedl mou diplomovou práci a poté byl i konzultantem mé disertační práce. Když vzpomenu na svá studijní léta, musím říci, že mezi studenty byl velmi oblíbeným přednášejícím. Posluchači za ním rádi chodili pro rady, neboť vždy byl citlivý, ochotný a snažil se studentům pomoci. Pro mě osobně představoval mentora, který mi uměl vždy dobře poradit, nasměřovat a komunikoval v přátelském duchu, za což si ho moc vážím. 

Jsem proto opravdu rád, že Klub autorů literatury faktu (KALF) letos oceňuje za celoživotní přínos literatuře faktu právě pana profesora Josefa Opatrného. Upřímně mu velice gratuluji. Přestože se jedná o cenu za celoživotní dílo, nebojím se toho, že by pan profesor končil s literaturou faktu. Naopak, můžete se těšit, neboť mu brzy vyjde nová publikace!

Přihláška do XXXIV. ročníku Mezinárodních literárních cen Egona Erwina Kische

Právě byly spuštěny přihlášky do 34. ročníku Mezinárodních literárních cen Egona Ewina Kische.

S přihlédnutím k dílu „zuřivého reportéra“ Egona Erwina Kische uvítáme knihy popularizující historii, vědu, techniku a umění, cestopisné reportáže, memoáry a biografie, rozhovory s významnými osobnostmi z oblasti vědy, techniky, kultury, sportu a samozřejmě reportáže ze současného života doma i ve světě.

  • nominovat lze pouze tituly v prvním vydání, které vyšly v roce 2023 nebo 2024
  • jednotlivá nakladatelství a autoři mohou do soutěže nominovat maximálně 3 tituly
  • UZÁVĚRKA přihlášek je 25. května 2025

Odborná porota:

  • Jaroslav Kříž (předseda poroty)
  • Miroslav Belica
  • Jiří Martínek
  • Aleš Palán
  • Petr Vizina

Přihláška ke stažení zde:

Přihlášky do XXV. ročníku literárních cen Miroslava Ivanova byly právě spuštěny

Právě byly spuštěny přihlášky do již XXV. ročníku literárních cen Miroslava Ivanova.

  • nominovat lze pouze tituly v prvním vydání, které vyšly v roce 2023 a 2024
  • nominovat lze maximálně 3 tituly
  • nominovat titul může jak nakladatelství, tak samotní autoři
  • Uzávěrka přihlášek je do 31. března 2025

Odborná porota:

  • Mgr. Michal Rak, Ph.D. (předseda poroty)
  • doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D.
  • Mgr. Alena Marková, Ph.D.
  • prof. PhDr. Václav Horčička, Ph.D.
  • Bc. Roman Štér

Přihláška ke stažení zde:

Cenu EEK vyhrála kniha o Íránu

XXXIII. ročník Mezinárodních cen Egona Erwina Kische byl slavnostně vyhlášen v obřadní síni na zámku Letohrad dne 26. září 2024. Hlavní cenu za českou stranu obdržela Lenka Hrabalová za knihu Mozaikou Iránu : S průvodkyní po fascinující zemi plné kontrastů (JOTA 2023). Slovenská část ocenila publikace bývalého slovenského prezidenta Rudolfa Schustera Talianske umenie II. (Otázky a odpovede) a Brazília (Expedícia Schuster IV.) – Brasil (Expedição Schuster IV.) – Brazil (Schuster Expedition IV.), (LAVACOM 2023). Akci finančně podpořilo město Letohrad a Pardubický kraj. Více o dalších cenách v sekci literární ceny.

Video z předávání cen:

Vyhlášení XXXIII. ročníku Mezinárodních literárních cen Egona Erwina Kische v roce 2024

Aktuální přihlášku s instrukcemi do literárních cen je možné stáhnout zde:

PŘIHLÁŠKA

Termín odevzdání přihlášky: 17. června 2024

Porota pro posuzování rukopisů v roce 2024:

Mgr. Michal Macháček, Ph.D. (předseda poroty),

Ing. Břetislav Ditrych,

PhDr. ThMgr. Mgr. Karol Lovaš, Ph.D.,

Stanislav Motl,

prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc., dr. h. c.

Vyhlášení XXIV. ročníku literární ceny Miroslava Ivanova v roce 2024

Aktuální přihlášku s instrukcemi do literární ceny Miroslava Ivanova je možné stáhnout zde:

PŘIHLÁŠKA

Termín odevzdání přihlášky: 15. dubna 2024

Porota pro posuzování rukopisů v roce 2024:

PhDr. Stanislav Tumis, M.A. Ph.D. (předseda poroty),

doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D.,

doc. PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.,

Mgr. Alena Marková, Ph.D.,

prof. PhDr. Václav Horčička, Ph.D.